Dneska mám pro vás první článek z našeho cestování po Floridě a ráda bych z toho udělala takovou mini sérii. Tak doufám, že se mi to povede!
Florida pro mě nikdy nebyla místo, kam bych se nutně chtěla podívat, ale pak jsem jednou narazila na hrozně levné letenky ( Tři dny potom, co jsem se z jedné dovolené vrátily. Máte to taky tak, že už při cestě domů, plánujete kam pojedete příště?:)) a na wishlistu mého muže už bylo hodně dlouho New Orleans a tak mi nedalo ani moc práce ho přemluvit, že Louisana je od Floridy prakticky za rohem. Teda je, ale ne, když jedete z Key Westu!:D
Batůžky zabalený, svačina nachystaná a očekávání level milion. Už jen přežít pekelně dlouhou cestu, kontrolu na imigračním ( kde nás dozajista budou považovat za pašeráky heroinu a budou nám v gumových rukavicích strkat prst do zadku) a budeme v ráji, protože všechny ty filmy přece nelžou! Teda aspoň ty romantický!
Moje představa byla, že přiletíme do romantického filmu, kde na Vás bude čekat týpek s cedulí s Vaším jménem, zavede Vás do taxíků a vy budete tak do půl hodiny ubytování v luxusním apartmánu, kde Vám dovezou luxusní večeři na pokoj.No.
Kontrola všech různých dutin neproběhla, ale za to jsme strávili půl života ve frontě v půjčovně,nemohli jsme se připojit na wifinu, takže jsme jen velice matně tušili, jakým směrem máme jet k ubytování, což nás nejen sralo, ale i dost znervózňovalo.
Ovšem ani to nám nezábránilo áchat nad tou boží károu, kterou jsme vyfasovali a rozplývat se nad každou palmou a každou úžasnou silnicí po které jsme jeli, když jsme se snažili vymotat z Miami.
Ještě předtím, než jsme nakonec úspěšně našli naše Airbnb, jsme stačili porušit zákon, tím, že jsme nedopatřením jeli v protisměru a ani si toho nevšimli.
Byli jsme ubytování ve městečku Fort Lauderdale, což mi na mapě připadalo jako vzdálenost z Čerňáku do Brandýsa. Byla jsem trochu mimo.
Ovšem to nemění nic na tom, že to tam bylo boží, takže pokud se do Miami chystáte a nemáte potřebu mít ubytování přímo v Miami FL doporučuji všema 10, co mám pohromadě!
Divoká noc aneb zážitek č.1
Protože jsme chtěli být na to naše 14 denní dobrodružství vyspaní do růžova, zalezli jsme v 8 večer do postele a hodlali spát až do rána.
Někdy okolo 11 jsem v polovičním kómatu slyšela jak někdo před barákem vyřvává, ale bylo mi to srdečně fuk a jen se otočila na druhý bok a chtěla spát dál. Co už mi fuk ale nebylo, bylo když jsem uslyšela rachtat klíč v zámku a najednou stál mezi dveřmi nějakej cizí týpek s nějakým balíkem v ruce. Samozřejmě moje první reakce bylo jen tupé čumění a v hlavě mi šrotovalo, že nás určitě přišel všechny zabít a pod paží si táhne pytle na mrtvoly. Myslím, že typ byl vyděšenej stejně jako já, odhodil balík na stůl a a s neustálým drmolením jak se omlouvá vysmahl ven takovou rychlostí, že jsme ani nestačila dokončit úvahu nad tím, jak nás vlastně zabije. Teď zpětně už mi to přijde jako veselá historka, ale v tu chvíli už to pomalu vypadalo na hnědej kód!:D
Druhý den jsme začali rozplýváním se v supermarketů nad božím výběrem naprosto všeho a snídaní na bezďáka na chodníku, protože naše drahé polovičky odmítali počkat se snídaní na doma. Ovšem hlad byl zahnán a my mohli vyrazit.
Loupež po italsku aneb zážitek č.2
Najít v Miami parkování, které by nestálo majlant se ukázalo jako výzva. Nakonec jsme díky aplikaci našli místo někde v centru, který sice majlant stálo, ale nebylo nijak daleko. Zase jsme u situace Černý most - Brandýs. Všem potom došlo, že by mě neměli nechat určovat vzdálenosti.
Hned po zaparkování nám došlo, že to asi nebyl nejlepší nápad nechat si doporučovat parkování od aplikace, pokud se nechceme nechat zastřelit ještě před obědem. Až mi zase bude někdo tvrdit, že je Praha nebezpečná, tak ho něčím praštím!
Ovšem, my se nezalekli a vyrazili jsem za tím slibovaným dobrodružstvím. No a jak všichni víme, bez sdílení na instagramu to žádný dobrodružství není, takže jsme po x kilometrové tůře konečně dorazily do T-mobilu a šli si slavnostně koupit SIM kartu. Bohužel jak jsme zjistili, tak ani v T-mobilu není bezpečno, protože přímo před námi týpek vyrval ze stojanu nejnovější iphone a utekl. Musím říct, že po tom nočním zážitku a božím místě na parkování, jsem si říkala, že jestli tohle přežijeme, tak se dám na modlení.
Ovšem dost okecávání a konečně se vrhneme na krásy Miami!
Wynwood, místo plné hipstrů a bezdomovců
Naší první zastávkou byla čtvrť Wynwood, která díky graffitům patří mezi nejbarevnější části města a já se na ni hrozně těšila. Podobný místa hledáme v každém městě, kam jedeme a já vždycky nestačím žasnout jak jsou lidi talentovaní a vždycky nepokrytě závidím, protože to chci umět taky.
Ovšem na fotkách Vám málokdo ukáže, že i tohle pestrobarevný místo, je plný chudoby najdete kromě hipstrů s ponožkou každou jinou i spoustu bezdomovců bez ponožek.
Na oběd jsme si zašli do The Butcher Shop, kde z nápisu čouhal velikánský růžový bejk, což bylo jasné znamení, že máme jít dovnitř. A tak jsme díky růžovemu bejkovi měla ty nejlepší batátové hranolky na světě!
Taková malá vsuvka. Pokud se na Floridu chystáte, tak v Miami máte tips připočítaný automaticky k ceně a je úplně fuk, jestli je obsluha milá, nebo není, což mě trochu hnštlo. ne sice v tomhle případě protože obsluha byla skvělá, ale bohužel to nebylo tak všude.
Jeden z nejlepších ciderú, který jsem když měla!
Po obědě mě všichni poslali do háje, když jsem jim navrhla, že by jsme mohli jít směr Miami beach krásnou procházkou a vyrazili jsme na autobus. Nečekaně zase měli pravdu a šli by jste tam nejspíš týden. Ovšem popojíždět v zácpě se jim taky nelíbilo!
Téměř tři měsíce před odjezdem jsem si každý den představovala, jak se sluním na Miami beach, jsem děsně štíhlá a sexy a nemám barvu dcery ředitele vápenky. Bohužel ani jedna z těch představ nezahrnovalo to, že bude na Floridě 15 stupňů a bude foukat studený vítr. Samozřejmě na frajera jsme sebou měla šatičky, kraťásky, další šatičky, další kraťásky a jedny legíny, jeden lehkej svetr a jednu bundu. Tot vše. Takže místo válení se, jsem poněkud klepala kosu.
Musím říct že Miami beach pro mě byla zklamání. Byl právě odliv a pláž byla poněkud špinavá a všude se váleli vyplavené plastové lahve a další podobné lahůdky. Ovšem záchranářské budky to aspoň trochu zachránili a já si mohla představovat že jsme Caroline Holden z Pobřežní hlídky a to se počítá!
A ještě South Pointe Park Pier se mi líbil moc!
A ne, nekoupila jsme si tričko Miami vice, ale vyfasovala jsem ho od kolegyní k narozeninám jako výbavičku na cestu, abych zapadla!
No myslím, že jsem se na moje poměry docela rozšoupla, takže budu doufat, že Vás to neunudilo a dočetli jste až sem.
Krásný večer všem,
G.
Žádné komentáře:
Okomentovat