Musím se přiznat, že se cítím až nepatřičně, když po více jak 10 měsících píšu článek a naivně si představuji, že ho i dokončím...
Zobrazují se příspěvky se štítkemCestování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCestování. Zobrazit všechny příspěvky
Krásný večer všem,
Dneska mám pro vás první článek z našeho cestování po Floridě a ráda bych z toho udělala takovou mini sérii. Tak doufám, že se mi to povede!
Florida pro mě nikdy nebyla místo, kam bych se nutně chtěla podívat, ale pak jsem jednou narazila na hrozně levné letenky ( Tři dny potom, co jsem se z jedné dovolené vrátily. Máte to taky tak, že už při cestě domů, plánujete kam pojedete příště?:)) a na wishlistu mého muže už bylo hodně dlouho New Orleans a tak mi nedalo ani moc práce ho přemluvit, že Louisana je od Floridy prakticky za rohem. Teda je, ale ne, když jedete z Key Westu!:D
Dneska mám pro vás první článek z našeho cestování po Floridě a ráda bych z toho udělala takovou mini sérii. Tak doufám, že se mi to povede!
Florida pro mě nikdy nebyla místo, kam bych se nutně chtěla podívat, ale pak jsem jednou narazila na hrozně levné letenky ( Tři dny potom, co jsem se z jedné dovolené vrátily. Máte to taky tak, že už při cestě domů, plánujete kam pojedete příště?:)) a na wishlistu mého muže už bylo hodně dlouho New Orleans a tak mi nedalo ani moc práce ho přemluvit, že Louisana je od Floridy prakticky za rohem. Teda je, ale ne, když jedete z Key Westu!:D
Batůžky zabalený, svačina nachystaná a očekávání level milion. Už jen přežít pekelně dlouhou cestu, kontrolu na imigračním ( kde nás dozajista budou považovat za pašeráky heroinu a budou nám v gumových rukavicích strkat prst do zadku) a budeme v ráji, protože všechny ty filmy přece nelžou! Teda aspoň ty romantický!
Moje představa byla, že přiletíme do romantického filmu, kde na Vás bude čekat týpek s cedulí s Vaším jménem, zavede Vás do taxíků a vy budete tak do půl hodiny ubytování v luxusním apartmánu, kde Vám dovezou luxusní večeři na pokoj.No.
Kontrola všech různých dutin neproběhla, ale za to jsme strávili půl života ve frontě v půjčovně,nemohli jsme se připojit na wifinu, takže jsme jen velice matně tušili, jakým směrem máme jet k ubytování, což nás nejen sralo, ale i dost znervózňovalo.
Ovšem ani to nám nezábránilo áchat nad tou boží károu, kterou jsme vyfasovali a rozplývat se nad každou palmou a každou úžasnou silnicí po které jsme jeli, když jsme se snažili vymotat z Miami.
Ještě předtím, než jsme nakonec úspěšně našli naše Airbnb, jsme stačili porušit zákon, tím, že jsme nedopatřením jeli v protisměru a ani si toho nevšimli.
Byli jsme ubytování ve městečku Fort Lauderdale, což mi na mapě připadalo jako vzdálenost z Čerňáku do Brandýsa. Byla jsem trochu mimo.
Ovšem to nemění nic na tom, že to tam bylo boží, takže pokud se do Miami chystáte a nemáte potřebu mít ubytování přímo v Miami FL doporučuji všema 10, co mám pohromadě!
Divoká noc aneb zážitek č.1
Protože jsme chtěli být na to naše 14 denní dobrodružství vyspaní do růžova, zalezli jsme v 8 večer do postele a hodlali spát až do rána.
Někdy okolo 11 jsem v polovičním kómatu slyšela jak někdo před barákem vyřvává, ale bylo mi to srdečně fuk a jen se otočila na druhý bok a chtěla spát dál. Co už mi fuk ale nebylo, bylo když jsem uslyšela rachtat klíč v zámku a najednou stál mezi dveřmi nějakej cizí týpek s nějakým balíkem v ruce. Samozřejmě moje první reakce bylo jen tupé čumění a v hlavě mi šrotovalo, že nás určitě přišel všechny zabít a pod paží si táhne pytle na mrtvoly. Myslím, že typ byl vyděšenej stejně jako já, odhodil balík na stůl a a s neustálým drmolením jak se omlouvá vysmahl ven takovou rychlostí, že jsme ani nestačila dokončit úvahu nad tím, jak nás vlastně zabije. Teď zpětně už mi to přijde jako veselá historka, ale v tu chvíli už to pomalu vypadalo na hnědej kód!:D
Druhý den jsme začali rozplýváním se v supermarketů nad božím výběrem naprosto všeho a snídaní na bezďáka na chodníku, protože naše drahé polovičky odmítali počkat se snídaní na doma. Ovšem hlad byl zahnán a my mohli vyrazit.
Krásný večer všem,
Už to bude týden, co jsme se vrátili z Dublinu zpátky do Prahy a já měla konečně čas si projet aspoň malou část fotek, které jsem tam nafotila a říkala jsme si, že se s Vámi podělím o "pár" fotek z mého nejoblíbenějšího místa na světě, z Národní botanické zahrady.
Dokud jsme v Dublinu bydleli, chodívala jsem se tam procházet skoro pořád, hlavně do skleníků. Všichni kamarádi a rodina, kteří k nám přijeli, byli automaticky k návštěvám nucení také a k tomu jako bonus dostali sáhodlouhý monolog o tom, jak je to tam úžasné.
Zůstalo mi to doteď, kdokoliv je ochotný se se mnou o Dublinu bavit, vždycky mu začnu cpát právě botanickou ♥
Nejsem zrovna ten tip, co je posedlý kytkami, spíše naopak. Cokoliv, co doma pěstujeme, tak zaručeně do pár týdnů umře, i když je to třeba pomalu nesmrtelný kaktus. Nic. Nic nepřežije. Ovšem miluji skleníky, tu architekturu, spoustu světla, teplo a ten pocit, že jste se ztratili někde v říši divů.
Takže pokud se do Dublinu chystáte ( což bych Vám fakt doporučovala!:D ) zajděte si tam. Opravdu to stojí za to a jako bonus je to zadarmo. A jak všichni víme, Češi mají rádi věci, za které nemusí platit.
Už to bude týden, co jsme se vrátili z Dublinu zpátky do Prahy a já měla konečně čas si projet aspoň malou část fotek, které jsem tam nafotila a říkala jsme si, že se s Vámi podělím o "pár" fotek z mého nejoblíbenějšího místa na světě, z Národní botanické zahrady.
Dokud jsme v Dublinu bydleli, chodívala jsem se tam procházet skoro pořád, hlavně do skleníků. Všichni kamarádi a rodina, kteří k nám přijeli, byli automaticky k návštěvám nucení také a k tomu jako bonus dostali sáhodlouhý monolog o tom, jak je to tam úžasné.
Zůstalo mi to doteď, kdokoliv je ochotný se se mnou o Dublinu bavit, vždycky mu začnu cpát právě botanickou ♥
Nejsem zrovna ten tip, co je posedlý kytkami, spíše naopak. Cokoliv, co doma pěstujeme, tak zaručeně do pár týdnů umře, i když je to třeba pomalu nesmrtelný kaktus. Nic. Nic nepřežije. Ovšem miluji skleníky, tu architekturu, spoustu světla, teplo a ten pocit, že jste se ztratili někde v říši divů.
***
A jaké je vaše oblíbené místo?
Krásný den všem,
Taky máte místa, které vám automaticky vykouzlí úsměv na rtech, když je o nich řeč?
Jako dítě jsem se každé prázdniny těšila, jak pojedu na tábor. Ta představa 2 týdnů bez rodičů a s kamarády my vždycky přišla jako to nejlepší, co můžu o prázdninách zažít. Za těch deset let let jsem měla možnost navštívit tři tábory a většinu i s tou stejnou skvadrou . No a a několik let za sebou to byl právě tábor Vranice v Toulovcovích Maštalích.
V předminulém článku jsem psala o zámku Nové Hrady, který je od TM jen pár kilometrů a tak jsme se rozhodli, že to vezmeme při jednom a zajedeme se tam podívat. A dobře jsme udělali.
Nejenom, že se mi vybavilo tolik vzpomínek, na které jsme už dávno zapomněla, ale i díky tomu jsem si uvědomila, jak moc mi chybí příroda. To, jaké je v lese ticho, jak vám křupou větvičky pod nohama a jaký je to skvělý pocit si jen tak sednout a užívat si ten klid. Je docela smutné, že to byl náš první výlet do přírody od té doby, co jsme se vrátili ze Zélandu.
Pomalu, ale jistě zjišťuji, že bydlet někde, kde vám nehouká každý den sanitka pod oknem a nemusíte se mačkat v metru s hromadou lidí, zní najednou mnohem líp, než tomu bývalo pár let zpátky.
Ale dost okecávání. Pokud jste Toulovcovy Maštale ještě nenavštívili, tak to běžte co nejdříve napravit. Je to krásné místo a není nic lepšího než se jen tak procházet, sem tam si utrnhout borůvku a užívat si to ticho a klid.
Taky máte místa, které vám automaticky vykouzlí úsměv na rtech, když je o nich řeč?
Jako dítě jsem se každé prázdniny těšila, jak pojedu na tábor. Ta představa 2 týdnů bez rodičů a s kamarády my vždycky přišla jako to nejlepší, co můžu o prázdninách zažít. Za těch deset let let jsem měla možnost navštívit tři tábory a většinu i s tou stejnou skvadrou . No a a několik let za sebou to byl právě tábor Vranice v Toulovcovích Maštalích.
V předminulém článku jsem psala o zámku Nové Hrady, který je od TM jen pár kilometrů a tak jsme se rozhodli, že to vezmeme při jednom a zajedeme se tam podívat. A dobře jsme udělali.
Nejenom, že se mi vybavilo tolik vzpomínek, na které jsme už dávno zapomněla, ale i díky tomu jsem si uvědomila, jak moc mi chybí příroda. To, jaké je v lese ticho, jak vám křupou větvičky pod nohama a jaký je to skvělý pocit si jen tak sednout a užívat si ten klid. Je docela smutné, že to byl náš první výlet do přírody od té doby, co jsme se vrátili ze Zélandu.
Pomalu, ale jistě zjišťuji, že bydlet někde, kde vám nehouká každý den sanitka pod oknem a nemusíte se mačkat v metru s hromadou lidí, zní najednou mnohem líp, než tomu bývalo pár let zpátky.
Ale dost okecávání. Pokud jste Toulovcovy Maštale ještě nenavštívili, tak to běžte co nejdříve napravit. Je to krásné místo a není nic lepšího než se jen tak procházet, sem tam si utrnhout borůvku a užívat si to ticho a klid.
Krásný den všem,
Dneska o našem výstupu na Isthmus Peak s božích výhledech
Ještě předtím, než jsme jeli cestovat po Jižním ostrově jsme měli naplánovaný track na Roy´s Peak a hrozně jsme se na něj těšili, ale bohužel kvůli lambingu, byl track v době když jsme Wanakou projížděli uzavřený, takže jsme museli hledat jinou alternativu a padlo o na Isthmus Peak.
A long, steady climb that rewards walkers with spectacular, panoramic views of Lake Wanaka and Lake Hawea as well as the mountains of the Southern Alps.
Takhle je track popisovaný na stránkách Wanaka Lake a já bych bych tomu přidala ještě příšerně strmej, slzy z naprostého vyčerpání a puchýře snad na každém prstu.
První problémeček začal už na začátku téhle "procházky. Nevěděli jsme kde začíná a protože jsme vycházeli už docela pozdě, tak spoustu lidí už bylo dávno někde v trapu. Takže jsme se trochu zamotali a po chvíli, co jsme se strávili prodíráním se křovím nám došlo, že tudy cesta asi nevede. nakonec jsme začátek přeci jen našli a mohlo se vyrazit.
Cesta nahoru není nijak dlouhá a ze začátku jsem si říkala, že to rozhodně není taková hrůza, jak někteří psali. Z tohohle omylu jsme byla později vyvedena, protože je tam téměř kilometrové převýšení, což dohromady s relativně krátkou a klikatou trasou je tak trochu peklo na zemi, nebo aspoň moje osobní peklo. I když musím říct, že výhled, který jsme měli celou cestu na jezero Hawea byl opravdu krásný.
Největší krizi jsem zažila asi v půlce, kdy to na jednu stranu vypadalo, že už tam skoro budeme, ale ono prd a já byla v u chvíli tak vyšťavená, že jsem si kecla do trávy a začala brečet, že už dál nemůžu a že chci jít zpět. Parádička.
Nakonec jsem byla ráda, že jsem se sebrala a došli jsme až nahoru, protože ten výhled stál opravdu za to. Po jedné straně Wanaka lake a na druhé Hawea lake ♥
Jinak cesta dolů byla stejně příjemná. Hlavně pro všechny moje puchejře! Ovšem kdybych teď mohla, tak se zvednu a lezu nahoru znovu a ani u toho nebudu remcat! No možná trochu.
A je načase vytáhnout fotky z šuplíku a že jich tam je. Až je mi hanba, že jsem je tam nechala ležet tak dlouho!
Take a short walk to Lake Matheson
and capture the perfect photograph of snow-capped
Mount Cook reflected in the dark waters.
No a kdo by se po takovém popisku k jezeru Matheson netěšil!
Lake Matheson se nachází v blízkosti Fox Glacier a přezdíví se mu Mirror lake, díky tomu, že s v něm nádherně zrcadlí nejvyšší hora Nového Zéland Aoraki (Mt. Cook). No co si budeme povídat, už jsem ty svoje fotky pomalu viděla na obálce National Geographic. Ovšem znáte to, ne každý den je posvícení, kór na Zélandu, kde se počasí mění ještě častěji než moje nálady.
Bohužel se díky počasí v jezeře nic nezrcadlilo a přes mraky nebyl vidět ani náznak Mt. Cook. No moji kariéru fotografa pro NG to nepotěšilo, ale i přes naprd počasí jsem si to místo zamilovala díky těm jejich božím cestičkám a lávkám ♥
Po asi hodinové procházce jsme se rozhodli zabalit si pár švestek a vyrazit hledat nějaký kemp, protože Zélandu není nic horšího než jezdit v noci po tmavých polňačkách s autem, jehož světla září asi tolik jako já po nočním tahu a hledat kemp, který nechce být nalezen.
Na CamperMatu ( nejlepší aplikace, kterou na Zélandu najdete!) jsme si našli DOC kemp, který byl kousek u pláže a vyrazili jsme. Vedla k němu úžasná nezpevněná cesta a my se celou dobu modlili aby jsme po cestě nepíchli, protože náhradní pneumatiku jsme sice měli, ale hever už ne.
Ale podle posledních třech fotek můžete vidět, že to stálo za to. Sice tam příšerně foukalo, ale ten západ slunce ♥
Dobrou noc,
Gabi
A i sluníčko nám asi na 5 minut vykouklo.
Hned vedle téhle pláže jsme kempovali
gabriela
S foťákem na krku, batohem na zádech, skleničkou v ruce a s nosem v knížce.