,

Dublin a moje nejoblíbenější místo na světě

Krásný večer všem,

Už  to bude týden, co jsme se vrátili  z Dublinu zpátky do Prahy a já měla konečně čas si projet aspoň malou část fotek, které jsem tam nafotila a říkala jsme si, že se s Vámi podělím o "pár" fotek z mého nejoblíbenějšího místa na světě, z Národní botanické zahrady.

Dokud jsme v Dublinu bydleli, chodívala jsem se tam  procházet skoro pořád, hlavně do skleníků. Všichni kamarádi a rodina, kteří k nám přijeli, byli automaticky k návštěvám nucení také a k tomu jako bonus dostali sáhodlouhý monolog o tom, jak je to tam úžasné.

 Zůstalo mi to doteď, kdokoliv je ochotný se se mnou o Dublinu bavit, vždycky mu začnu cpát právě botanickou ♥

Nejsem  zrovna ten tip, co je posedlý kytkami, spíše naopak. Cokoliv, co doma pěstujeme, tak zaručeně  do pár týdnů umře, i když je to třeba  pomalu nesmrtelný kaktus. Nic. Nic nepřežije. Ovšem miluji skleníky, tu architekturu, spoustu světla, teplo a ten pocit, že jste se ztratili někde v říši divů. 
***

Takže pokud se do Dublinu chystáte ( což bych Vám fakt doporučovala!:D ) zajděte si tam. Opravdu to stojí za to a  jako bonus  je to zadarmo. A jak všichni víme, Češi mají rádi věci, za které nemusí platit.



A jaké je vaše oblíbené místo?































Share:
Read More
,

Photoshoot s Thao&An

Krásný čtvrtek všem,

Poslední týdny mi tak nějak splývají v jednu čmouhu a musím říct, že  začínám být fakt hodně unavená. Na jednu stranu nemám ráda zimu, ale na druhou se fakt těším, až  si budu moct zalézt poddeku s čajem a knížkou, nebo  si jen tak odpoledne pospat aniž bych se cítila blbě že se flákám:)

Za chvíli budu muset vyrazit směr letiště, protože  nás čeká cesta do Dublinu, ale ještě předtím jsem Vám chtěla ukázat pár fotek z jednoho hodně rychlého a neplánovaného focení s Thao a An. Fotili jsme asi půl hodiny a pak si šli dát rybízové víno. No neberte to!
V poslední době si při úpravách hodně  ujíždím na zemitých tónech a téměř neretušuji. Navíc jsme tyhle fotky fotili na  sídlišti mezi bytovkami a na většině fotek by člověk nepoznal, že  jsme nebyli v lese. Na každým kroku najdete krásný místa ♥

Líbí se Vám podobný  styl úprav, nebo preferujete jasnější barvy?


Krásný víkend všem,
G.










Share:
Read More
,

Co se dělo, děje a dít budu

Krásný večer všem,

Po víc jak třech měsících mám zase chuť psát a mám z toho fakt radost, tak doufám, že mi to aspoň chvíli vydrží, protože mám asi milion fotek a milion věcí, které bych Vám chtěla ukázat a říct.

Vždycky mám pocit, že se nic neděje, ale kdykoliv se podívám zpátky, tak najednou vidím, že to není až taková  pravd.




  • Za ty tři měsíce jsme stihli oslavit už 12 let spolu a já dostala pugét růží a nacpala si pupek na výborné večeři
  • zaletěli jsme si do Paříže, kde nám bohužel nevyšlo moc počasí a já měla po první návštěvě dost vysoké očekávání takže jsme byla trochu zklamaná
  • Oslavili jsme dědovi 70 narozeniny ♥
  • Udělali jsme naši úplně první fermentovanou limonádu
  • Vzali ségru do Jordánska
  • Vyfotila jsem pěknou řádku svateb
  • Po dvou letech jsme si dali náš nejoblíbenější Moscato od Jacobs Creek!
  • Byli jsme  na dvou svatbách a na jedné  protancovali střevíce.
  • Zajeli si na wellness a oslavili první výročí svatby ♥
  • Podívali jsme se do Wroclavi
  • Přečetla jsem několik knížek
  • Snědlo  jsem asi tunu avokáda
  • Jeli jsme na výlet do Prachovských skal
  • Byla jsem fotit jednu společenskou akci, kde byla i módní přehlídka a už nikdy víc.

A na závěr....
  • Dostali jsme  víza do Kanady! Teda, drahý dostal, ale já se k němu přiseru! ♥
Teď v srpnu mě čeká ještě jedna svatba, pár focení, pár návštěv  a na konci měsíce pojedeme do Dublinu  a já už se hrozně těším. Už teď mám kilometr dlouhý seznam všech  oblíbených míst, kaváren a restaurací, které musíme navštívit.  Je mi jasné, že zase budu odjíždět s brekem, že tam chci zůstat.:)

A jak jste se měli ty tři měsíce vy?:)




Share:
Read More

Panická hrůza z řízení. Znáte to?

V mých nočních  se kromě zombíků vyskytují i další věci, které mě příšerně děsí. Třeba takové řízení auta.

Pro většinu lidí naprosto normální věc, pro některé dokonce něco, co je děsně baví a mají to rádi a pro mě pro změnu neskutečný stres a totální psychické vypětí.

Všechny tyhle pocity začali už v autoškole. Měla jsem za učitele starého nerudného dědka, který vypadal jak kdyby Mrakomorovi z oka vypadl a byl stejně tak zlej. Kolikrát na mě hulákal,jak jsme k ničemu, že ženský za volant nepatří a třikrát se mu dokonce podařilo mě rozbrečet. No je u to  10 let a já mám z  řízení ještě mnohonásobně větší strach, než jsem měla tehdy.

Že mám problém vím už   hodně dlouho, ale zatím mi to vycházelo vždycky tak, že jsem se bez řízení obešla. Sice jsem kolikrát musela  chodit hodně s prosíkem aby mě někdo někam zavezl, přivezl a počkal na mě, ale vždycky se mi to nějak podařilo. Ovšem teď už mi dochází možnosti a zítra začíná  můj " trénink" .

Trénink z kterého už nemůžu dvě noci spát a  po probuzení je to první věc, na kterou si vzpomenu a  vždycky mě to  na chvíli úplně ochromí a já nejsem schopná souvisle uvažovat,  popadne mě totální panika a já dokážu myslet jen na to, že to nezvládnu a skončí to tak, že je mi z toho špatně od žaludku. Nikdy jsme nezažila panic attack, ale v mých představách má tohle k němu sakra blízko.

Zítra mě čeká první jízda autem po " Praze", kdy pojedu úplně sama.
Místo abych v hlavně viděla, že pojedu jenom na Chodov nakoupit něco k jídlu a dělala si seznam, co  už doma nemáme, tak se mi tam honí Jižní spojka, kruháč, parkování, přejíždění z pruhu do pruhu, bouračky,  agresivní řidiči, co na mě budou troubit... no mohla bych takhle pokračovat do  nekonečna, nebo aspoň do zítra, než budu muset fakt jet a místo představ už to bude realita.

Držte mi  prosím palce ať to zítra zvládnu a  nevzdám to!

A co vy, řídíte ráda? nebo to máte stejně jak já?
A ti z Vás co tohle už  překonali, dejte vědět jak na to!:)









Share:
Read More