Krásnou adventní neděli všem,

Protisvětlo a zrzky. Nejlepší kombinace na světě.

S Aničkou jsem měla možnost fotit pár týdnů zpátky. Měla jsem naplánované jak bude krásně svítit a nebude zima. Jako obvykle bylo zataženo a kosa taková, že člověk po chvíli ani necítí ruce. Ovšem nakonec se na nás štěstí na usmálo a sluníčko na chvilku vykouklo a při té příležitosti jsme  cvakli pár fotek s tímhle božím světlem.

Za sedm týdnů  nás zase čeká balení kufrů a budeme odjíždět s tím, že pokud všechno dopadne tak jak má, tak se vrátíme domů nejdříve za rok z čehož mi je jako obvykle trochu smutno.

I když vím, že  máme vztahy mnohem lepší, čím větší je mezi námi vzdálenost a  že všechny ty narozeninový oslavy, který nám utečou bývají z 90%  děsný,  nebo když spolu musíme trávit víc než dva dny, tak se vždycky začínáme hádat, protože  mě začne rozčilovat, že si jenom na něco stěžují. Tak  i přes to všechno je mi z toho úzko, protože nebudete moc jen tak přijít a obejmout je když Vás budou potřebovat.

Je mi jasný, že po tom, co budeme měsíc před odletem bydlet doma, tak na letiště poběžím, ale stejně tak je mi jasný, že se budu od gatu zase vracet s brekem, abych mohla mámu ještě jednou obejmout.


No a když už mi tu nad  pár řádky ukápla slza i sopel tak aspoň pár fotek z naší druhé adventní neděle, kterou jsme strávili s moji malou ségrou a  s jejím tátou abychom oslavili jeho narozeniny.

Spousta jídla, téměř 20 kilometrů v nohách, sem tam nějaké to  handrkován, ale  hlavně radost, že jsme byli spolu.

Krásnou adventní neděli všem,

Říkám to sice pokaždé, ale je fakt neuvěřitelné jak ten čas letí. Je to už víc jak dva měsíce, co jsem se měla možnost vidět s Verčou a kromě sezení v kavárně a povídání jsme taky něco málo nafotili.

S Veru jsem se seznámila díky  jejímu blogu ( http://podkridylkem.blogspot.com/ )  a  domlouvali jsme se už hrozně dlouho, že se musíme potkat a vždycky nám do toho něco vlezlo.  Naštěstí  nám to na po x té konečně vyšlo a já jsme moc ráda, že jsme se sní mohla vidět ještě předtím, než odjedeme pryč.

Hodně dlouho jsem nepotkala nikoho tak milého a pozitivního jako je Veru. Rozzáří Vám den  jen její přítomnost a to, že se sní skvěle povídá je  třešnička na dortu.

Krásný večer všem,

Dneska mám pro vás první článek z našeho cestování po Floridě a ráda bych z toho udělala takovou mini sérii. Tak doufám, že se mi to povede!

Florida pro mě nikdy  nebyla místo, kam bych se nutně chtěla podívat, ale pak jsem jednou narazila na hrozně levné letenky  ( Tři dny potom, co jsem se z jedné dovolené vrátily. Máte to taky tak, že už při cestě domů, plánujete kam pojedete příště?:)) a na wishlistu mého muže už bylo hodně dlouho New Orleans a tak  mi nedalo ani moc práce ho přemluvit, že Louisana je od Floridy prakticky za rohem. Teda je, ale ne, když jedete z Key Westu!:D

Neviděli jsme se tři  a půl roku a jako by to bylo včera, když  nám vařila salpicon, nevnímala nás když jsme na ni mluvili, protože byla zase  ztracená v tom svým světě a barvila si každej druhej týden vlasy na jinou barvu.

Strávili jsme spolu sice jen tři dny, ale jako by se nic nezměnilo. Měli jsme salpicon, Isla si stačila obarvit vlasy na růžovou a kolikrát bloumala někde v tom svém světě a my si z ní za to mohli dělat srandu jak před lety.

Ale ne, trochu kecám. Změnilo. 
Už spolu nebydlíme a  trochu se jsme dospěli. Trochu.

Občas mi přijde šílené, jak málo stačí aby bylo všechno jinak.  Kdyby Islu a jejího manžela nevykradli, nejspíš by ji  vůbec nenapadlo stěhovat se do Evropy a já kdybych si po škole našla práci, která by mě bavila, tak bych nejspíš nechtěla vytáhnout nohy z Česka.