Pages

  • Domovská stránka
facebook google instagram
Zrzka z Česka
  • Domů
  • Okolo mě
  • Cestování
    • Evropa
    • Amerika
      • USA
      • Kanada
      • USA
      • Jižní Amerika
      • Střední Amerika
    • Nový Zéland a Austrálie
    • Asie
  • Portréty
  • Tipy

Musím se přiznat, že se cítím až nepatřičně, když po více jak 10 měsících píšu článek a naivně si představuji, že ho i dokončím...
0
Share
Krásnou adventní neděli všem,

Protisvětlo a zrzky. Nejlepší kombinace na světě.

S Aničkou jsem měla možnost fotit pár týdnů zpátky. Měla jsem naplánované jak bude krásně svítit a nebude zima. Jako obvykle bylo zataženo a kosa taková, že člověk po chvíli ani necítí ruce. Ovšem nakonec se na nás štěstí na usmálo a sluníčko na chvilku vykouklo a při té příležitosti jsme  cvakli pár fotek s tímhle božím světlem.

Tak který se Vám líbí nejvíc?



1
Share
Za sedm týdnů  nás zase čeká balení kufrů a budeme odjíždět s tím, že pokud všechno dopadne tak jak má, tak se vrátíme domů nejdříve za rok z čehož mi je jako obvykle trochu smutno.

I když vím, že  máme vztahy mnohem lepší, čím větší je mezi námi vzdálenost a  že všechny ty narozeninový oslavy, který nám utečou bývají z 90%  děsný,  nebo když spolu musíme trávit víc než dva dny, tak se vždycky začínáme hádat, protože  mě začne rozčilovat, že si jenom na něco stěžují. Tak  i přes to všechno je mi z toho úzko, protože nebudete moc jen tak přijít a obejmout je když Vás budou potřebovat.

Je mi jasný, že po tom, co budeme měsíc před odletem bydlet doma, tak na letiště poběžím, ale stejně tak je mi jasný, že se budu od gatu zase vracet s brekem, abych mohla mámu ještě jednou obejmout.

****************

No a když už mi tu nad  pár řádky ukápla slza i sopel tak aspoň pár fotek z naší druhé adventní neděle, kterou jsme strávili s moji malou ségrou a  s jejím tátou abychom oslavili jeho narozeniny.

Spousta jídla, téměř 20 kilometrů v nohách, sem tam nějaké to  handrkován, ale  hlavně radost, že jsme byli spolu.


A jaké vztahy máte s rodinou vy? Taky si rozumíte víc, když se vidíte jen občas:)











2
Share
Krásnou adventní neděli všem,

Říkám to sice pokaždé, ale je fakt neuvěřitelné jak ten čas letí. Je to už víc jak dva měsíce, co jsem se měla možnost vidět s Verčou a kromě sezení v kavárně a povídání jsme taky něco málo nafotili.

S Veru jsem se seznámila díky  jejímu blogu ( http://podkridylkem.blogspot.com/ )  a  domlouvali jsme se už hrozně dlouho, že se musíme potkat a vždycky nám do toho něco vlezlo.  Naštěstí  nám to na po x té konečně vyšlo a já jsme moc ráda, že jsme se sní mohla vidět ještě předtím, než odjedeme pryč.

Hodně dlouho jsem nepotkala nikoho tak milého a pozitivního jako je Veru. Rozzáří Vám den  jen její přítomnost a to, že se sní skvěle povídá je  třešnička na dortu.

Znáte občas ten pocit, že i když se s někým vidíte poprvé, máte pocit, že ho znáte už hrozně dlouho?:)

A  tady je pár fotek, které během toho našeho povídání a prodírání se zácpami v centru vznikly :)

G.






0
Share
Krásný večer všem,

Dneska mám pro vás první článek z našeho cestování po Floridě a ráda bych z toho udělala takovou mini sérii. Tak doufám, že se mi to povede!

Florida pro mě nikdy  nebyla místo, kam bych se nutně chtěla podívat, ale pak jsem jednou narazila na hrozně levné letenky  ( Tři dny potom, co jsem se z jedné dovolené vrátily. Máte to taky tak, že už při cestě domů, plánujete kam pojedete příště?:)) a na wishlistu mého muže už bylo hodně dlouho New Orleans a tak  mi nedalo ani moc práce ho přemluvit, že Louisana je od Floridy prakticky za rohem. Teda je, ale ne, když jedete z Key Westu!:D


Batůžky zabalený, svačina nachystaná a očekávání level milion. Už jen přežít pekelně dlouhou cestu, kontrolu na imigračním ( kde nás dozajista budou považovat za pašeráky heroinu a budou nám v gumových rukavicích strkat prst do zadku) a budeme v ráji, protože všechny ty filmy přece nelžou! Teda aspoň ty romantický!




Moje představa byla, že přiletíme  do romantického filmu, kde na Vás bude čekat týpek s cedulí s Vaším jménem, zavede Vás do taxíků a vy budete tak do půl hodiny ubytování v luxusním apartmánu, kde  Vám dovezou luxusní  večeři na pokoj.No.
Kontrola všech různých dutin neproběhla, ale za to jsme strávili půl života ve frontě v půjčovně,nemohli jsme se připojit na wifinu, takže jsme jen velice matně tušili, jakým směrem máme jet k ubytování, což nás nejen sralo, ale i dost znervózňovalo. 
Ovšem ani to nám nezábránilo áchat nad tou boží károu, kterou jsme vyfasovali a rozplývat se nad každou palmou  a každou úžasnou silnicí po které jsme jeli, když jsme se snažili vymotat z Miami.

Ještě předtím, než jsme nakonec úspěšně našli naše Airbnb, jsme stačili porušit zákon, tím, že jsme nedopatřením jeli v protisměru a ani si toho nevšimli.

Byli jsme ubytování ve městečku Fort Lauderdale, což mi na mapě připadalo jako vzdálenost z Čerňáku do Brandýsa. Byla jsem trochu mimo. 
Ovšem to nemění nic na tom, že to tam bylo boží, takže pokud se do Miami chystáte a nemáte potřebu mít ubytování přímo v Miami FL doporučuji všema 10, co mám pohromadě!

Divoká noc aneb zážitek č.1

Protože jsme chtěli být na to naše 14 denní dobrodružství vyspaní do růžova, zalezli jsme v 8 večer do postele a hodlali spát až do rána. 

Někdy okolo 11 jsem v polovičním kómatu slyšela jak  někdo před barákem vyřvává, ale bylo mi to srdečně fuk a jen se otočila na druhý bok a chtěla spát dál. Co už mi fuk  ale nebylo,  bylo když jsem uslyšela rachtat klíč v zámku a najednou stál mezi dveřmi nějakej cizí týpek s nějakým balíkem v ruce. Samozřejmě moje první reakce bylo  jen tupé čumění a v hlavě mi šrotovalo, že  nás určitě přišel všechny zabít a pod paží si táhne pytle na mrtvoly. Myslím, že typ byl vyděšenej stejně jako já, odhodil balík na stůl a a s neustálým drmolením jak se omlouvá vysmahl ven takovou rychlostí, že jsme ani nestačila dokončit úvahu nad tím, jak nás vlastně zabije. Teď zpětně už mi to přijde jako veselá historka, ale v tu chvíli už to pomalu vypadalo na hnědej kód!:D

Druhý den jsme začali rozplýváním se v supermarketů nad božím výběrem naprosto všeho a  snídaní na bezďáka na chodníku, protože naše drahé polovičky odmítali počkat se snídaní  na doma. Ovšem hlad byl zahnán a my mohli vyrazit.





0
Share
Neviděli jsme se tři  a půl roku a jako by to bylo včera, když  nám vařila salpicon, nevnímala nás když jsme na ni mluvili, protože byla zase  ztracená v tom svým světě a barvila si každej druhej týden vlasy na jinou barvu.

Strávili jsme spolu sice jen tři dny, ale jako by se nic nezměnilo. Měli jsme salpicon, Isla si stačila obarvit vlasy na růžovou a kolikrát bloumala někde v tom svém světě a my si z ní za to mohli dělat srandu jak před lety.

Ale ne, trochu kecám. Změnilo. 
Už spolu nebydlíme a  trochu se jsme dospěli. Trochu.

Občas mi přijde šílené, jak málo stačí aby bylo všechno jinak.  Kdyby Islu a jejího manžela nevykradli, nejspíš by ji  vůbec nenapadlo stěhovat se do Evropy a já kdybych si po škole našla práci, která by mě bavila, tak bych nejspíš nechtěla vytáhnout nohy z Česka.

**************

Ty tři dny jsme  strávili focení, procházením se, futrováním se, koukáním na filmy a povídáním. A bylo to boží♥









3
Share
Starší příspěvky Domovská stránka

gabriela

About Me


S foťákem na krku, batohem na zádech, skleničkou v ruce a s nosem v knížce.

instagram


štítky

Fotografie Okolo mě Cestování Portréty Česko Nový zéland Evropa Florida USA

Kde mě najdete

  • facebook
  • Instagram

Blog Archive

  • ▼  2020 (1)
    • ▼  října (1)
      • J O R D Á N S K O - P E T R A
  • ►  2019 (12)
    • ►  prosince (3)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (2)
    • ►  září (1)
    • ►  srpna (2)
    • ►  dubna (1)
    • ►  března (1)
    • ►  ledna (1)
  • ►  2018 (7)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (5)
Copyright © 2015 Zrzka z Česka

Created By ThemeXpose